KOSTELY A KAPLE


Farní kostel sv. Havla v Poříčí nad Sázavou

Kostel sv. Havla leží na samém břehu řeky Sázavy. Je obklopen malým hřbitůvkem, na kterém je kromě jiných pochován také Dr. Nosek.
Kostel byl postaven pravděpodobně koncem 12. nebo začátkem 13. století. Je to vlastně románská redukovaná basilika. Má obdélnou loď, věž, čtvercový chór s půlválcovou apsidou, pod níž je krypta. Loď kostela je zaklenuta dvěma poli křížové klenby, třetí pole je nad chórem. Z původních dvou věží se do dnešní doby dochovala pouze jižní, severní je zachována jen do výše lodi. V kryptě jsou okna a vstupy původní. Strop krypty je nesen čtyřmi osmibokými sloupy s kubickými hlavicemi, klenba stropu je křížová.

Po požáru v r. 1620 byl kostel opravován a v r. 1677 dostal barokní podobu. Čtyři okna byla rozšířena a vršek jižní věže upraven. Dnešní podobu získal kostel během přestavby v letech 1745 - 1750. Tehdy byly přistaveny dva obdelníkové přístavky do koutů mezi vnější stěny lodě a věže, byl zazděn vchod na jižní straně a zhotoven současný vchod do kostela. Nad vchodem byl umístěn znak patronů kostela Františka Václava hraběte Vrtby a jeho manželky Marie Anny hraběnky z Klenové.


Poslední úpravou, která změnila vnější vzhled kostela, bylo odstranění dřevěné nástavby jižní věže a nahrazení kamennou věží, jejíž vzhled byl odvozen od alpských kostelů. V r. 1948 byl odhalen původní románský portál kostela, který byl do nynější podoby uveden při restaurování v r. 1971.


Nynější vnitřní podoba kostela je výsledkem přestavby z let 1743 - 1750. Na místě původní románské tribuny byla na západní straně vestavěna nynější kruchta. Dále byl vystavěn nynější vchod do krypty a po stranách byla vybudována dvě schodiště, jimiž se vstupuje do zvýšeného kněžiště. Jednotná řezbářská díla z lipového dřeva, která zdobí interiér, jsou dílem Lazara Widmanna.


Na hlavním oltáři je obraz sv. Havla z r. 1750 od plzeňského malíře Františka Luxe. Na severní straně hlavního oltáře stojí sousoší sv. Libora a klečícího kajícníka. Tradice praví, že onen kajícník je sám řezbář Lazar Widmann. Na protější straně je sousoší sv. Jana Nepomuckého s žebrákem. V žebrákovi je prý zase zachycena podoba Widmannova pomocníka Daniela Piláta z Poříčí.


Na jižní straně chóru se nachází oltář sv. Anny. Dnes je tam socha Madony, neboť původní socha byla ukradena. Po stranách tohoto oltáře stojí sochy dvou římských vojáků - sv. Donáta a sv. Teodora. Na severní straně chóru najdeme oltář Pražského Jezulátka se sádrovou soškou, na stranách sochy sv. Františka z Asissi a sv. Kajetána.


Na severní straně lodi je umístěna kazatelna, dnes již nevyužívaná. Na ní jsou tři plastické reliéfy znázorňující příběhy z Písma - podobenství o rozsévači, útěk Lota a jeho ženy ze Sodomy a uprostřed je znázorněn konec světa. Pod kazatelnou stojí cínová křtitelnice z roku 1629 s českým nápisem, který vypovídá o těch, kdo ji objednali a udělali. Naproti kazatelně, na jižní straně lodi, je oratoř. Na zdi mezi oratoří a kruchtou visí pozdně gotický kříž. Naproti visí obraz sv. Havla z předešlého hlavního oltáře, který pocházel z r. 1680. Pod kruchtou stojí dvě dřevěné sochy Božského srdce Páně a Panny Marie z r. 1901. Kolem lodi je umístěno čtrnáct zastavení vyřezávané křížové cesty z r. 1901, která připomíná jednotlivé události cesty Pána Ježíše na vrch Golgota.


Varhany pocházejí z r. 1868.


Ve věži visí dva zvony z r. 1673. Větší nese jmého Havel a menší Václav. Na obou je latinský nápis s německým dodatkem.

Kostel sv. Petra a Pavla v Poříčí nad Sázavou

Kostel sv. Petra a Pavla stojí na pahorku nad starou cestou, která kdysi dávno vedla z Prahy do Lince. Patří k nejpozoruhodnějším románským památkám u nás. Byl postaven pravděpodobně na začátku 12. století. Je to tribunová stavba, o čemž svědčí původní vchod na emporu na severní straně hranolovité věže ve výši asi tří metrů. Dnes je ovšem zazděný. Mohutná věž na západní straně je prolomena dvěma řadami podvojných okének. Vstup je možný od západu barokním portálem.


Loď je obdelníkovitá, strop plochý, v jižní zdi jsou dvě románská okénka, v severní pouze jedno. Původní portál byl na jižní straně lodi. Asi ve 13. století byl vnější vchod na tribunu zazděn. Z toho můžeme usuzovat, že šlechtický dvorec, který se v nejstarších dobách pravděpodobně nacházel v blízkosti věže, zanikl nebo byl postaven dál od kostela. V místě původního sídliště byla nalezena keramika pocházející z 12. - 13. století. V roce 1677 byl v rámci dalších úprav zazděn i jižní portál a zhotoven dnešní vstup v západní straně věže.


V roce 1914 byly v apsidě objeveny figurální malby. Zcela odkryty a restaurovány byly v roce 1935 Františkem Fišerem. Jsou to výjevy ze života Pána Ježíše a zřejmě také sv. Petra. V lodi je sv. Kateřina a Zvěstování Panně Marii (druhá polovina 14. stol.).


Zařízení interiéru je barokní. Hlavní oltář pochází z roku 1680, dva postranní od Ferdinanda Zelenky z Nespek se datují kolem r. 1715. Kopii Raffaelovy Madony di Foligno maloval Josef Hellich v roce 1838 v Římě.


Ve věži visí dva staré zvony. První (větší) je z roku 1507 s latinským nápisem a menší zvon z roku 1599 má nápis český.

Ostředecký zámek s kaplí

Ostředek je malá obec s 309 obyvateli, která leží mezi městy Sázava a Benešov. První zmínky o obci se objevují v historických pramenech v polovině 14. století. Byla zde tvrz, kterou vybudoval zeman Slávek z Ostředka. Tvrz spolu s vesnicí často měnila majitele. V 15. století zde pobývali bratři Zdeněk a Mojek z Ostředka, později jejich potomci Chobotští z Ostředka, Bořita a Lipolt z Malovic, Habartovi z Čeňovic a další. Za Mladotů ze Solopysk počátkem 18. století byla původní tvrz přestavěna na barokní zámek, který byl ještě v letech 1739 a 1764 upravován. Je to patrová obdélníková stavba s kaplí, v níž je umístěna socha Čechie vystavovaná na světové výstavě Expo v Montrealu.

Zámek se dnes nachází uprostřed obce, slouží jako domov důchodců a pro veřejnost není přístupný. Bohoslužby se v soukromé kapli konají pouze příležitostně.

V roce 1846 se zde narodil spisovatel Svatopluk Čech. Návštěvníci si mohou prohlédnout jeho rodnou světničku se stálou expozicí o jeho životě a díle. Nad hlavním zámeckým vchodem je pamětní deska tohoto významného literáta.

Kostel sv. Václava ve Vranově u Benešova

Počátky obce Vranov sahají pravděpodobně až do 10. století. Lze tak usuzovat z prerománského původu místního kostela. První doložená písemná zmínka o obci Vranov pochází z roku 1352 v "Registrech desátků papežských z diecézí pražských".

Kostel sv. Václava je s největší pravděpodobností jeden z nejstarších předrománských kostelíků a rotund založených v souvislosti s misijním úsilím Slavníkovce sv. Vojtěcha. Vrcholným obdobím kostela svatého Václava byla v 18. století jeho přestavba do barokní podoby. V r. 1905 byl novobarokně upraven, k věži byla přistavěna předsíň a márnice.

Součástí kostela je zvon "Meduný" z doby panování Karla IV., jenž dostal název od zalesněného kopce Meduný, kde jej podle pověsti vyhrabal ze země vepř. K tomuto zvonu přibyl v r. 1659 zvon "sv. Václav" zásluhou knížete Valdštejna z Komorního Hrádku. Za první světové války byl odebrán na válečné účely. V r. 1928 zorganizoval farář P. Václav Poslední zvonovou sbírku, z níž byly pořízeny dva nové zvony - "Svatý Václav" a "Svatý Jan Nepomucký". Ale i tyto byly kostelu odňaty nacistickými úřady za 2. světové války.

K drahocennostem kostela patří též kříž s tělem Páně, věnovaný paní Šteffánnyovou z Podskalí.

Původní prerománská rotunda byla ve 13. stol. při dostavbě podélné lodi ponechána jako sakristie.

Historicky významnou památkou z období středověku jsou gotické dveře. Jsou osazeny na svém původním místě v jižním portálu kněžiště. Pocházejí z druhé poloviny 15. století. Dveře jsou jednoduše sklíženy ze tří silných desek. Kování vybíhá od jednoduchých stěžejových oček do bohatého ornamentálního tvaru, zakončeného heraldickými liliemi. Gotický, tzv. závorkový zámek na vnitřní straně, jehož hlavní části jsou závorka, stavítka a klíč, sloužil k zamykání a odemykání zvenčí. Zevnitř byl zámek ovládán ručně. Podle zpracování a ozdob byl zámek vyroben kolem poloviny 15. století. Vzhledem k tomu, že se na území benešovského okresu našly takové zámky i v dalších obcích, lze usuzovat, že v Benešově nebo okolí byla kovářská či zámečnická dílna, která se touto výrobou zabývala. Původně románský kostel z 1. poloviny 13. stol., jehož sakristie je snad pozůstatkem staršího románského kostelíka z 10. stol., byl r. 1905 upraven novobarokně.

Kostel sv. Havla v Teplýšovicích

Obec Teplýšovice leží asi 11 km severovýchodně od Benešova. Dnes zde žije přibližně 400 obyvatel. Nejstarší dominantou obce je gotický kostel sv. Havla. Jeho současná podoba pochází z roku 1756. V 90. letech 20. století se obecní zastupitelstvo obce Teplýšovice rozhodlo v rámci Programu "Obnova vesnice" započít opravu stávající zchátralé a mechem prorůstající fasády kostela. Nejprve měla být provedena oprava lodě kostela zvnějšku a následně pak oprava stávající věže. Když však byl zjištěn skutečný stav této věže, a to havarijní stav její nosné konstrukce pod již zkorodovaným plechem, bylo dodatečně rozhodnuto o opravě celého areálu.

Na základě výběrového řízení byla vybrána stavební firma Ladislava Šímy z Okrouhlice, která se prací ujala velmi zodpovědně a odborně. Kromě zednických zákroků byl s velkou pečlivostí také nahrazen dřevěný krov v kopuli.

Oprava byla ukončena v listopadu roku 1999. Text dokumentu o provedené opravě byl uložen pro příští generace do kopule věže. Z něj vyjímáme:

"A tak po skončení všech plánovaných oprav na kostele sv. Havla v Teplýšovicích, jistě vydařeného díla, pozřeli společně pracovníci náplň této lahvinky, vložili do ní toto vyprávění a řádně uložili na posvátné místo - tam, kde jste jej právě nalezli.

S pozdravem Pán Bůh zaplať Josef Škvor, st.
starosta Obce Teplýšovice
V Teplýšovicích dne 3. listopadu 1999"

Kostel sv. Jakuba Většího v Kozmicích

Dominantou Kozmic je kostel svatého Jakuba Většího, připomínaný ve 2. pol. 14. století. Stojí na uměle vyvýšeném místě přibližně ve středu obce a je spolu s farou obehnán zdí.

Celý kostel je barokně upraven a jen omezeně se uplatňují starší (gotické) detaily. Jsou to především tři úzká okénka presbytáře, či zazděný severní vstupní portál, odhalený zřejmě až při pozdější opravě. Hlavní oltář byl převezen v roce 1788 ze zrušeného kostela sv. Karla Boromejského v Praze a r. 1866 byly v kostele postaveny varhany.

K původně gotickému presbytáři byla přistavěna roku 1819 vež a opatřena dvěma zvony. První z nich (1,59 m vysoký, 73 cm v průměru) nese trojřádkový nápis se jmény lidí, kteří se finančně podíleli na jeho výrobě, a letopočet ANNO 1659. Druhý (51 cm vysoký, 62 cm v průměru) nese starý nečitelný gotický nápis.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Soběhrdech

Soběhrdy byly vždy vesnicí nábožensky smíšenou. Vedle většiny katolického obyvatelstva zde byla značná menšina reformovaných evangelíků, kteří zde měli od roku 1783 vlastní duchovní správu, kostel i soukromou školu. Katolické obyvatelstvo, které mělo v Soběhrdech dvoutřídní obecnou školu, bylo přifařeno do Poříčí nad Sázavou, kam vedla neschůdná 7 km dlouhá cesta, takže návštěva farního kostela, zvláště školních dětí, byla velice obtížná, často i nemožná. Proto byla uznána potřeba vybudování menší katolické kaple v Soběhrdech. Na podnět faráře Josefa Beneše z Poříčí byla v roce 1903 vytvořena komise sestávající ze jmenovaného faráře, starosty obce Antonína Kohoutka a řídícího soběhrdského učitele Josefa Kohouta. Komise si vytkla za úkol postavit v Soběhrdech vedle školy menší mariánskou kapli.


Jak církevní, tak i státní úřady, této myšlence přáli a podporovali jí. Za značné podpory císaře Františka Josefa, arcivévody Františka Ferdinanda ďEste, pana kardinála Leona ze Skrbenských, spolku sv. Bonifáce, profesora Josefa Šprongla a četných dobrodinců, se sešlo tolik příspěvků, že mohlo být přikročeno nikoliv ke stavbě pouhé kaple, nýbrž ke zbudování dosti velikého kostela, který pojme až 250 osob. Potřebné plány a rozpočty zhotovil zdarma inženýr Josef Kozlík z Tábora. Stavbu provedl během jednoho roku inženýr František Mařík. Na den Nanebevzetí Panny Marie roku 1907 byl kostel slavně posvěcen a veřejné bohoslužbě odevzdán. Kostel je postaven v pseudorománském stylu, je velmi vkusně proveden a slouží celému okolí k ozdobě. V roce 2002 byla provedena oprava fasády.


V apsidě na oltáříku stojí uprostřed socha Panny Marie, po stranách sošky sv. Václava a sv. Metoděje. V lodi kryté plochým stropem, visí na straně evangelíjní krucifix a na protější straně je na konsole umístěna socha Božského Srdce Páně.

Kostel sv. Klementa na Hradišti ve Lštění

O slovanském hradišti Lštění se zmiňuje již Kosmas ve své Kronice české v roce 1055. Připomíná hrad Lštěň či Lščen. V té době byl hrad majetkem knížecího rodu Přemyslovců. Spytihněv II. zde věznil Marii, manželku svého bratra Vratislava Olomouckého. Na přímluvu biskupa Šebíře byla Marie po měsíci věznění propuštěna. Vydala se na cestu do Uher za svým manželem Vratislavem, na cestě však po mnohých útrapách zemřela. Touto tragickou událostí se Hradiště zapsalo do dějin přemyslovského rodu i země.


V místě bývalého slovanského hradiště byl na počátku 14. stol. zbudován gotický kostelík sv. Klimenta. Některé prameny uvádějí, že v gotickém zdivu je možno najít i zbytky zdiva románského. V 18. stol. připadá městečko Lštění s kostelíkem sv. Klimenta do panství Konopiště, jehož majitel Jan Josef hrabě z Vrtby jej dává r. 1730 obnovit a barokně přestavět. Barokní kostelní věž pokryta šindelem je dominantou širokého okolí.


Ve 20. století byl kostelík několikrát poškozen. 28. dubna 1970 do něj udeřil kulový blesk a značně poškodil střechu a věž. Proto byla v letech 1972 - 1973 provedena generální oprava kostela. 18. srpna 1974 kostel znovu poničilo velké krupobití, především vnější omítku. Při opravě poškozené omítky byl odkryt starý gotický portál z pískovcových kvádrů na levé vnější straně kostela., díky úsilí P. Antonína Lišky, který byl v té době administrátorem na faře v Poříčí, se podařilo vzácný portál zachovat.


V krásně renovovaném interiéru kostela je velká barokní socha sv. Klimenta a apsidovitý presbytář. Okolo kostela je hřbitov s barokní branou, na které je uveden letopočet 1731.

Kostel sv. Klimenta na Hradišti je otevřen pouze každou lichou sobotu kdy je zde v 15 hod. sloužena bohoslužba slova.